Kůň Kinský(Equus Kinsky)
Jednotlivé národy, kdekoliv na světě, mají své národní poklady. Tyto poklady jsou dílem oduševnělých, velkorysých nebo ctižádostivých předků a povinností následujících generací je tyto poklady uchovávat pro budoucí pokolení. V České republice patří k nejznámějším a nejhodnotnějším památkám řada hradů a zámků, obrazy a sochy v Národní galerii nebo korunovační klenoty. Toto vše jsou předměty vytvořené člověkem, s úžasnou vlastní historii a "životem", ale neživé. Jednou z mála výjimek jsou koně Kinských (Equus Kinsky), kteří představují živý poklad a kulturní hodnotu českého státu.
Protože většina chovů koní sloužila zpravidla vladařským zájmům a pracovním nebo sportovním potřebám člověka, výrazně se měnila popularita chovu jednotlivých plemen. Řada původních plemen zanikla nebo byla zcela překřížena. Kinskému koni se podařilo přežít. Přežít 170 let míru a válek, technického pokroku i hospodářských a politických změn. Isabely a plaváci chlumeckého chovu se na Vás budou dívat z hřebčinského chovu dnes stejně mile, zvědavě i vznešeně jako určitě hleděli na hosty hřebčína jejich předchůdci v minulém století.
Koně Kinských patří mezi české teplokrevníky, jedná se o ráz koně, nicméně v poslední době je vyvíjen větší tlak na uznání těchto koní jako samostatného plemene. Typické je pro ně zlaté zbarvení s bílou hřívou (isabely, žluťáci) nebo s černou hřívou (plaváci).
Název isabela byl dán koním údajně po španělské regentce Isabele Kastilské, která nade vše milovala zlato a jeho barvu. Jistý šlechtic, který jí obdivoval, se rozhodl, že po ní pojmenuje své žluté koně. Inu, bývala to galantní doba i galantní muži. Nám z oněch časů zůstalo poetické označení "isabela". Někdy se také dočteme o výrazu palomino. Tento název je odvozen od jména mladého španělského důstojníka Juana de Palomina, člena vojsk dobyvatele Mexika Cortéze. De Palomino měl nezvladatelného žluťáka, kterého předal svému poddanému. Ten vzpurného koně zkrotil a přijezdil, ale koni nadále zůstalo jméno původního majitele "Palomino" a to se časem vžilo pro žluťáky.
Naši "zlatí" koně získali přídomek "Kinských" podle svých chovatelů - rodiny Kinských, jejíž příslušníci byli povýšeni do hraběcí hodnosti v roce 1628. Na chlumeckém panství žili odedávna. Odnikud nepřišli, nepřiženili se, byli typicky českou šlechtou. První zmínky o jejich rodu pocházejí ze 13. století (tehdy jako o Vchynských z Tetova). Že šlo o lidi vybrané a inteligentní, o tom svědčí skutečnost jejich velice častého jmenování diplomaty a členy poradních sborů.
Náhledy fotografií ze složky Kinský kůň